Vážené skiačky a skiáci, vážené dámy a pánové.
Scházíme se u příležitosti konání 19. ročníku Veterán ski - ski župy Josefa Šimona Alše – Lyžce zde, před jeho rodným domem a dovolte mi, abych Vás všechny přivítal. Zvláště srdečně vítám pana starostu, případně některého z místostarostů, kteří se však dosud nedostavili.
Poslední ročník Veterán – ski se uskutečnil v roce 2006, neboť v loňském roce se nekonal.
Rozhodným způsobem se na příčinách jeho nekonání podílela nepřízeň počasí spolu s negativním životním klimatem jednoho z hlavních organizátorů Veterán - ski.
Nicméně členové župy byli připraveni kdykoliv by sněhová situace dovolila k společným výjezdům alespoň v okolí Města Písku.
Vycházeli jsme z faktu, že když mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 2009 se snad uskuteční v nadmořské výšce 465m, mohl by sníh napadnou i v terénech v okolí Písku, které se nacházejí ve vyšších nadmořských výškách než plánovaný šampionát.
Pokud by se naše předpoklady naplnily, nevidíme důvodu, proč by v případě nepřízně sněhových podmínek nemohl být šampionát z Vesce přeložen do Píseckých Hor. My totiž, na rozdíl od Liberce, připraveni jsme!
První kroky byly učiněny tím, že je předběžně pro účastníky šampionátu blokována stravovací a ubytovací kapacita v penzionátu U Báby Lišků na Flekačkách.
První kontakty ohledně tohoto náhradního řešení byly uskutečněny při vyhlášení Královny bílé stopy pro rok 2007, které se konalo v Písku. Členové naší župy se jí rovněž aktivně zúčastnili, když před televizními kamerami udělili olympijské vítězce a písecké rodačce Kateřině Neumanové čestné členství v župě Šimona Aleše – Lyžce a kdy jí předali i historickou skiackou strůj.
Současně se zapojili do programu vyhlášení výsledků ankety, kdy vítězkou se stala právě Katka .
Nutno však podotknout, že vítězem hlavní kategorie a Králem bíle stopy se stal však náš člen Káda Dura, což je možno doložit fotodokumentací předních novin a periodik. Jako příklad bych namátkou uvedl Písecké postřehy.
Tato úspěšná prezentace naší župy měla za následek, že další nabídky na účast na lyžařských akcích nezůstaly osamoceny. Opakované nabídky ohledně účasti župy v rámci pořádání světového poháru klasice na sklonku roku 2007 v Novém Městě ztroskotaly na neakceptaci našich finančních podmínek stran sponzora E-ON. Náš požadavek na bezplatný odběr elektrického proudu po dobu 3 let pro každého zúčastněného člena župy nemohl pokrýt bez dopadu do hospodaření ani tento nadnárodní gigant. No řekněte sami, pod cenu přece nepůjdeme.
Jak už jsem v úvodu naznačil, hlavním problémem působícím na intenzitu naší činnosti na lyžích je počasí.
V knize 100 let tělovýchovy na Písecku, vydané v r. 1968 autora Otakara Peroutky – nikoliv Ferdinanda Peroutky se říká:
Lyžování nemá v našem okrese příznivé podmínky pro soustavnou činnost. Krátké zimy a nedostatek sněhu jsou vážnými překážkami pravidelné práce.
Ano, přátelé toť hlavní problém. Co s tím? Co by to chtělo? No přece sněžné dělo!
Jedině v tomto směru lze pokračovat ve sportovním vyžití a úspěšně rozvíjet naší další sportovní činnost a výkonnostní růst.
Rád bych využil k prosazení našeho požadavku přítomnosti pana starosty . Tímto se na něho obracím s prosbou, aby pořízení sněžného děla bylo zahrnuto do příštího volebního programu jeho strany.
Volební heslo by mohlo například zní: „ Bez sněžného děla není zdravého těla“
My ho na oplátku můžeme ujistit, že naše hlasy bude mít v takovém případě jasné. Jsem přesvědčen, že evropské programy a fondy čekají pouze na podání žádosti na pořízení tohoto nezbytného zařízení.
Vážení přátelé
jak vidíte, sešli jsme se i bez sněhu, protože vedle sportu existují i další aktivity a záliby, které nám umožňují užívat si života.
Dovolím si citovat z knihy vydané v roce 1909 – „ Obrazy horské zimní krásy „ jejímž autorem není nikdo jiný než právě průkopník lyžování Josef Šimon Aleš - Lyžec.
V Labské boudě, do níž jsem dorazil k poledni, dopřál jsem si delšího odpočinku. Teplo kuchyně, dobrý oběd a naděje na vyjasnění brzy zaplašily chmury z duše.
Těšil jsem se zase na volný pohyb venku, na krásu ozářenou sluncem, jako kdyby se mi nic zvláštního nebylo přihodilo, jako kdybych byl se dostal do Labské procházkou!
Jakkoli jsem si uvědomil všecky příčiny zvýšené radosti ze života, nerozjímal jsem příliš o výstupech do Kokrháče.
Odpoledne nová příhoda připomněla mi je citelně, učinila mne opatrnějším, neb chcete-li, bázlivějším, ale jako ony neumenšila mého podivu zimní kráse, aniž ubrala mi chuti k lyžení.
Myslím, že tímto je vyjádřeno vše, a co jest vlastní i nám.
I my již cítíme vůni guláše, dobrého piva a hezkého posezení se skvělým výhledem na šumavská panoráma v hospodě U Brabců na Labínském sedle, kam se za chvilku přemístíme.
A nic nevadí, že mezi těmito dvěmi událostmi a zážitky uběhlo celých 100 let a že zrovna není sníh.
Proto mi dovolte závěrem vzdát hold píseckému rodákovi Josefu Šimonu Alši – Lyžcovi, zapálenému milovníku a propagátorovi lyžování, od jehož smrti uplynulo v loňském roce 80 let provoláním horám:
S K O L !!!